Herpes simplex

<p>Herpes simplex je infekce, charakterizovaná lokální primární lézí, latencí a tendencí k relapsům. Primární infekce HSV 1 může být i inaparentní a objevuje se obvykle v časném dětství… <!--break--></p> <h1>1. Původce – agens</h1> <p>Herpes simplex virus (HSV) náleží do čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesviridae. HSV typ 1 a typ 2 jsou rozlišitelné imunologicky za použití vysoce specifických, nebo monoklonálních protilátek.</p> <h1>2. Klinický obraz a diagnostika infekce</h1> <p><strong>Herpes simplex je infekce, charakterizovaná lokální primární lézí, latencí a tendencí k relapsům.</strong></p> <p><strong>Primární infekce HSV 1</strong> může být i inaparentní a objevuje se obvykle v časném dětství. Přibližně 10 % primárních infekcí může mít manifestní průběh s horečkou a nevolností, trvajícími týden i déle. Onemocnění může být doprovázeno gingivostoma- titidou, spojenou s lézemi orofaryngu, závažnou keratokonjunk- tivitidou a generalizovanými kožními erupcemi, meningo- encefalitidou i fatální generalizovanou infekcí, zejména při kongenitálním herpes simplex u novorozenců.</p> <p><em>Reaktivace latentní infekce</em> se obvykle projevuje jako herpes labialis, který obvykle za několik dní zaschne a vyhojí se. Reaktivace je vyvolána oslabujícími faktory, jako je horečka, interkurentní onemocnění, psychický stres. U osob s imunosupresí může mít závažný průběh.</p> <p><em>K postižení centrálního nervového systému</em> může dojít spíše při primoinfekci, je však možné i při reaktivaci latentní infekce.</p> <p><strong>Genitální herpes je obvykle způsoben HSV 2</strong>, vyskytuje se zejména u dospělých osob a náleží mezi sexuálně přenosné nemoci.</p> <p><em>U žen</em> se primární léze obvykle nacházejí na cervixu a vulvě, rekurentní onemocnění obvykle postihuje vulvu, perineum, stehna a hýždě.</p> <p><em>U mužů</em> se léze nacházejí na glans penis a na prepuciu a u provozujících anální sex v konečníku a v rektu.</p> <p><em>U obou pohlaví</em> mohou být postiženy i jiné genitální a perineální oblasti, případně i ústa, v závislosti na sexuálních praktikách. HSV 2 způsobuje spíše aseptickou meningitidu a radikulitidu, než meningoencefa­litidu.</p> <p><em>Novorozenec,</em> jehož matka je postižena aktivní genitální infekcí, zvláště primární, je vysoce ohrožen diseminovanou viscerální infekcí, encefalitidou a smrtí.</p> <p><strong>Diagnózu</strong> lze předběžně stanovit při nálezu multinukleárních obřích buněk s intranukleárními inklusemi v seškrabech kůže nebo při biopsii. K potvzení diagnózy se využívají jednak nepřímé diagnostické metody, založené na detekci virově specifických protilátek v séru nebo mozkomíšním moku pacientů, jednak metody přímého průkaz viru. IgG protilátky mají anamnestický charakter a přetrvávají v sérech infikovaných jedinců po celý život. Pro diagnostiku má význam průkaz signifikantního vzestupu těchto protilátek v párových sérech. Nález specifických IgM nemusí vždy znamenat potvrzení primární infekce. Pro přímý průkaz viru se užívá izolace na lidských embryonálních fibroblastech,nebo průkaz antigenu v klinickém materiálu imunochemickými metodami.</p> <h1>3. Výskyt</h1> <p>Výskyt je celosvětový, prevalence protilátek proti <strong>HSV 1</strong> se pohybuje v různých oblastech mezi 50–90 % .K primární nákaze obvykle dochází ve věku do 5 let. Výskyt onemocnění vyvolaného <strong>HSV 2</strong> začíná v období sexuální aktivity, u dětí k němu dochází při sexuálním zneužití. V České republice je hlášení nákaz vyvolaných herpetickými viry sice povinné, hlášená čisla však zdaleka neodpovídají skutečnému výskytu a jsou proto nehodnotitelná.</p> <h1>4. Zdroj – rezervoár</h1> <p>Zdrojem je člověk.</p> <h1>5. Způsob přenosu</h1> <p>Nejvýznamnějším způsobem přenosu <strong>HSV 1</strong> je zřejmě kontakt se slinami nosiče viru. K přenosu <strong>HSV 2</strong> dochází obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při oral-genitálním, oral-análním, nebo anál-genitálním kontaktu. K přenosu nákazy na novorozence obvykle dojde při průchodu porodní cestou, méně často intrauterinně, nebo až po porodu.</p> <h1>6. Inkubační doba</h1> <p>2–12 dní.</p> <h1>7. Období nakažlivosti</h1> <p>Vylučování viru slinami bylo prokázáno po dobu 7 týdnů po zhojení stomatitidy. Pacient s primární genitální lézí je infekční po dobu 7–12 dnů, při rekurentním onemocnění po dobu 4–7 dnů. K reaktivaci genitálního herpesu může u žen dojít opakovaně ve více než 50 %, bez ohledu na to, zda primární infekce byla manifestní, nebo symptomatická. Reaktivace může spočívat pouze v asymptomatickém vylučování viru.</p> <h1>8. Vnímavost</h1> <p>U lidí je zřejmě vnímavost všeobecná.</p> <h1>9. Principy terapie</h1> <p>Na všechny formy onemocnění je účinný <strong>acyklovir</strong>, podávaný podle formy a závažnosti onemocnění intravenózně, perorálně, nebo lokálně v masti či krému.</p> <h1>10. Epidemiologická opatření</h1> <ol style="list-style-type:lower-alpha"> <li><strong>preventivní</strong> <ul> <li>výchova obyvatelstva o způsobech přenosu a o hygienických opatřeních k jeho přerušení</li> <li>u zdravotnického personálu nošení rukavic při ošetřování pacientů s herpetickými lé­zemi</li> <li>porod císařským řezem při primárním genitálním herpesu v pozdní graviditě, k zabránění neonatální infekce; riziko při rekurentní infekci je podstatně nižší a císařský řez je doporučován pouze při výskytu aktivních lézí v době porodu</li> <li>užívání kondomu při sexuálních praktikách snižuje riziko infekce</li> <li>podávání acykloviru může snížit výskyt rekurentních onemocnění a onemocnění u imunosuprimo­vaných osob.</li> </ul> </li> <li><strong>represivní</strong> <ul> <li>hlášení onemocnění</li> <li>pacienti s herpetickými lézemi nesmí přijít do styku s novorozenci, s dětmi s ekzémem, s pacienty s popáleninami a s imunosuprimo­vanými osobami.</li> </ul> </li> </ol>